|
Čistá jasná noc.
Tlukot lidských srdcí dává pozdravit novému dni.
Zaplněným náměstím proudí davy lidí.
Patroni české země odpočívají v poklidném pražském ruchu.
Jen prázdné místo na pomníku.
Snad se Praha opět vrátila do dob své největší slávy.
Podkovy zvoní o dlažební kostky.
Svatý Václav!
Ujíždí na svém oři, snaže se dohnat všechny ty ztracené roky.
Dál a dál.
Jungmanovy tiché kroky po jeho boku Národní ulicí.
Tramvaje rozverně zvoní na pozdrav
a pak konečně Vltava!
Záplava nostalgie, věčnost nad věčnost.
Neznámá melodie je unášená tokem řeky
Cesta dál proti proudu.
SKŘÍPÁNÍ... brzd o kolejnice?
Nebo sípání koně? ne, dudy!
A jejich hrdý majitel na slovanském ostrově.
Možná to je vítr, možná závan utopie,
či rozvlátý šat tanečnice.
Přes ramena šátek, v rukou kytice a kniha.
Krása tančící Boženy Němcovové a půlnoční mlha,
co pozvolna stoupá nad hladinu,
nebo opar spánku a tajemný úsměv
ve spící tváři.
|
